Noční vyznání
Adam Burda Mexický
Měsíc si klidně pluje na mráčcích
a zalevá svým chladným svitem koruny stromů.
Ve větvích se k sobě choulí ptáčci.
Kdo se přitulí ke mně
ať můžu vnímat tlukot milého srdíčka???
Přikryl bych tě křídly proti dravcům,
co mávají perutěmi noční oblohou.....
Měsíc už se pomalu ukryl do obláčků
a na stromech se do chladivého rána
probouzejí ptáci...
Štěbetají o svých snech a touhách,
které se jim možná za slunečného dne vyplní.
Těší se na sluníčko,které už se pomalu probouzí
a má před sebou náročnou denní pouť.
Musí zahřát prokřehlou zemi,štěbetálky
a i Tebe....
Pohladí tě svými paprsky po vláscích
a rozzáří je do blonďaté krásy
.Bude se tě dotýkat po tvářích ,těle,rukou...
Obkreslí do stínu celou
Tvou nádhernou smyslnou postavičku..
.
Proč nemůžu i já být Tvým sluníčkem?
Snažil bych se být jemným jako ono!
Lehoučce bych tě hladil a dotýkal se tvého těla.
Líbal bych ti rtíky,nosánek,ouška,víčka,
abys je musela zavřít a věnovala se jen svým pocitům.
Poslouchal bych pravidelné klapání Tvého srdíčka
a vnímal Tvůj tichý dech.....
Chci být s tebou miláčku......
(2005)
